Ve spáncích mi tepe krev. Srdce bubnuje jako o život. A nemůžu popadnout dech. Ale je mi krásně. Teď. Tady. V tuhle chvíli.
Že vás běhání nebaví, protože vás při něm píchá v boku? Nebo, protože je moc náročné? Ale jděte! Nejsou to tak trochu jen výmluvy a špatný začátek? Musíte na to jít pomalu. Já to totiž měla stejně jako vy…
Žádné prudké pohyby
Chce to totiž nejdřív prokládat běh chůzí. Klusat, neletět. Aby si tělo zvyklo. Na pohyb, který dlouho nedělalo. Dejte si 15 minut, pěkně po rovince. Pak jděte, zklidněte se a protáhněte. Vždyť i z té celkové půlhodiny budete mít radost. A dobrý pocit. Navíc, člověk, když sportuje a hýbe se, nemá pak ani chuť jíst nezdravě. Přece tu dřinu nezabijete svíčkovou s pěti!
Dobré boty a pěkné místo
Tohle je přesně základ toho, aby vás to bavilo. Skvělé boty, ve kterých vás nic nebolí. Necítíte druhý den kolena, achilovky, nebo jiné klouby. To pak jednoho otráví. Už tak stačí, že vás budou bolet svaly... Další, co je podstatné - místo. Ať je to stezka podél vody, okruh v lese nebo prostě cesta, která vede hezkým prostředím. Abyste se měli na co pěkného dívat, odpočívá tak vaše hlava. Navíc pak to běží samo!
Jednoduché a účinné
Pro mě je běhání navíc úžasné i v tom, že k němu nic víc nepotřebujete. Žádné nákladné vybavení, oblečení… Stačí nazout kecky a vydat se zdolat první kilometry. A pak další a další. Ohledně jídla doporučují lehké před i lehké po. Vždy tak dvě hodiny odstup od běhání. S plným žaludkem se běhá špatně a po běhu je lepší doplnit tekutiny, až potom jíst.... Tak poběžte!